Stanislav Gross a sociální media

Stále mě udivuje a nemůžu pochopit kolik lidí projeví v případě úmrtí soucit až na druhém místě. Asi mají pocit že jsou nesmrtelní a že jsou soudci od Boha a tak řeší jaké zásluhy či jaké „viny“ dotyčný během svého pobytu mezi námi „nasbíral“.. Přitom právě schopnost soucitu nás dělí od zvířat. Můžu s klidným svědomím říct že je u mě v těchto případech prvotní lidské hledisko..až pak profesní nebo společenské.. Mám soucit se starým člověkem a i například se starým psem..ovšem lidé mají u mě samozřejmě navrch..

Napsat komentář