Archiv autora: Robbie

Padám

Svítá tma se ránem rozmočí

svítá hvěznej prach ti padá do očí

Už padá padá ti k nohám

už padá a já marně doufám

 

Jsi jako příboj na kameny narážíš

jsi jako příboj suchý břehy zavlažíš

Já vydám všechno co mám

Já vydám všechno co mám

 

Ref

Až se jednou jednou vrátíš zpět

Až se jednou jednou vrátíš zpět

 

Slunce už svítí za mraky se neschová

slunce už svítí macešsky se nechová

Já vydám všechno co mám

Já vydám všechno co mám

 

Jsi jako přístav kde před bouří se ukrývám

rybář bez sítí beznohý co utíká

Já vydám všechno co mám

Já vydám všechno co mám

Ref

 

Malá holka

1.

Jseš jako kočka na plotě co spí a

nebo zírá,

Jak jí něco dáš tak má hlad.

Moucha na okně pořád něco bzučí,

Buduje obydlí na spánek snad.

 

 

Ref.

Já už jsem to zažil

mý představy znáš.

Dál bych se jen smažil!

Sám, sám radši to vzdám

Sám, sám radši to vzdám.

 

 

2.

Ty budeš na věky moje malá holka

se kterou já jsem byl a zůstanu rád.

Teď posíláš dopisy krátký tak akorát!

 

Chtěla jsi vylítnout z rodnýho hnízda,

roztáhnout křídla a něco si přát.

Teď posíláš dopisy krátký tak akorát

REF

 

Drahá

1. Drahá zůstaň bezejmenná

Asi je to lepší – to ti přísahám

Neříkej že ti má hlava překáží

Když jí ve tvém klíně mám

Co se mi líbí chci hned mít

A co mi slíbíš budu chtít

 

2.Dámo jestli uvěříš

mým slovům včerejším

kouzlo noci vyprchá

a ty musíš rychle jít

Co se mi líbí chci hned mít

A co mi slíbíš budu chtít

Ref

Včera jsem tě potkal na ulici růžový

Stála jsi tam pod lampou a čekala na svůj cinkot

Včera jsem tě potkal měla’s pohled plyšový

Uhnula jsi očima a já řekl si

to je Život

3.Bohudík už se rozednívá

Andělům den už končí

Koukaj do svých zrcadel

Ale nevidí svoji tvář

Co se mi líbí chci hned mít

A co mi slíbíš budu chtít

 

Kamenná tvář

Kam se to díváš

já s tebou mluvím

víš co ti říkám

Proč neodpovídáš-máš kamennou tvář

 

A víš jak to bolí

za uši svý dostaneš holí

a vztek s tebou cloumá

máš kamennou tvář

 

Ref

Stojíš si jenom tak a nic neříkáš

stojíš si jenom tak

a pohodu máš

Už zase mi spíláš

stále nosíš tu starou-košili známou

a rány se hojí

máš kamennou tvář

 

Klid nemůžeš najít

v tý hodině ranní všichni se ptají

neumíš rukou mávnout a klidně jít spát

 

a mě tím jen ničíš

a jako vše tohle taky umíš

a z očí ti kouká

že vinu mám já

 

Když usínáš

1) Vždy když usínáš

den se s nocí snoubí.

Dáváš volnost snům.

 

2) Na křídlech andělů

jasná záře hlavu zdobí.

Odlétáš – a chráníš duši mou.

 

Ref.) A já věřím že se vždycky vrátíš

možná za sto let –

a kdyby jenom na okamžik –

věřím zámky stavíš

nechceš v nich bejt sama

a já nechci jít tam

kde mne svážeš a zakryješ mi oči

abych byl na vždycky blíž

– to mne nikdy nebralo

věřím že se snažíš

bejt vždycky „cool“

 

3) Umíš být zoufalá

když ptáci na jih táhnou.

Vše jednou skončí co začíná.

 

4) Až svíčka dohoří

nebo ty ji sama zhasíš.

A poznáš že to byl jenom klam.

 

Ref) A já věřím…

 

Mez) Nesmím zapomenout

že se vrátíš.

Po tobě zbude jenom spoušť.

 

Nesmím zapomenout čas se krátí.

Je to jak prokletí…